Josef Hejzlar: Vlastně jsme ji psali padesát let. Je to takové naše potěšení, radost, vyprávíme si naše příběhy z dětství, protože to je na životech to nejhezčí. Postupně jsme začali uvažovat o tom, že by se to také mohlo napsat a zveřejnit. Původně jsme mysleli, že půjde o literaturu faktu, protože to, co prožila má žena, je nebývalé, málokdo tady v Evropě ví, co se dělo během druhé světové války v Číně. Otiskli jsme asi pět kapitol různě po časopisech, ale pak jsme to ještě čtyřikrát přepisovali, naposledy jsme přešli do ich-formy, to už jsme se naplno rozhodli, že to bude prozaická kniha. Následně jsme rukopis nabídli nakladatelům, ale ti říkali, že to je hezké čtení, ovšem že to nevydají, protože tam není sex, takže by se to neprodávalo... Jak do popisu útěku před japonskými okupanty dát nějaký sex? Tam se pouze znásilňovalo... Nakonec jsme to nabídli i Knižnímu klubu, kde nám řekli, ať rukopis zadáme do Literární ceny Knižního klubu - a po půlroce nám oznámili, že jsme zvítězili.

* HN: Pěkný příběh s happyendem... A jak tvoříte pohromadě?

Josef Hejzlar: My už spolu pracujeme léta, překládáme a píšeme odborné práce, kupříkladu jsme dali dohromady Lexikon čínského mudrosloví, manželka pak taky sestavila antologii českého humoru... Tohle je vlastně naše první vydaná próza... Nám se spolu píše velmi dobře, začínáme od osnovy a náčrtku a postupně text pilujeme k oboustranné spokojenosti. Taj-ťün Hejzlarová: Spolupracujeme opravdu velmi dlouho, překládáme a já mám ráda literaturu a historii, tak jsem si říkala, že bych chtěla napsat sama nějakou beletrii. A jelikož jsme spolu už skoro šedesát let a všechno jsme si vyprávěli, tak jsme spojité nádoby - proto není psaní pohromadě žádný problém.

* HN: V knize píšete o dětství, ovšem to se za šťastné asi příliš označit nedá, vždyť probíhalo mezi japonskými bombami...

Josef Hejzlar: Byly to hrůzy, ale i v nich lze nakonec vidět krásné okamžiky, já také dospíval za války, ale člověk si to tak proseje, a zůstanou jen ty pěkné okamžiky. Taj-ťün Hejzlarová: Mé dětství bylo krásné... Byla válka, strach, stres, stesk, to nechci popírat, ale na druhé straně čínská mentalita je taková, že jsme žili dál. A tak jsme utíkali, až tam, kam na nás Japonci přes soutěsky a hory nemohli. Byl hlad a chudoba, ale nedovolili jsme Japoncům, aby nám vzali vnitřní svobodu. Byli jsme bosí, ale mohli jsme studovat...

Nankingský masakr
1.9.2011  Hospodářské noviny  str. 11  Kultura
Ondřej Horák 
Literární cenu Knižního klubu získala próza o dětství v Číně  Kniha Na Řece vypráví o 2. světové válce a japonské okupaci
Literární cena Knižního klubu

Tři sta tisíc jich zabili. Zahrabali zaživa. Zpráva o nankingském masakru obletěla celým světem. Západní noviny psaly o asijské krutosti, jako kdyby krutost potřebovala nějaký přívlastek! Nepotrvá dlouho a budou psát o Majdanku, Osvětimi, Lidicích - píše se v úvodu knihy Na Řece, která byla včera vyhlášena vítězem 16. ročníku Literární ceny Knižního klubu.
Jeho autory je manželská dvojice, sinolog, kunsthistorik a překladatel Josef Hejzlar (1927) a překladatelka a malířka Taj-ťün Hejzlarová (1932). Kniha čerpá právě z autorčina dětství během druhé světové války, kdy Čínu okupovala japonská vojska. Součástí tohoto běsnění byl v prosinci 1937 i takzvaný nankingský masakr.

* HN: Jak dlouho jste knihu Na Řece psali?

Josef Hejzlar: Vlastně jsme ji psali padesát let. Je to takové naše potěšení, radost, vyprávíme si naše příběhy z dětství, protože to je na životech to nejhezčí. Postupně jsme začali uvažovat o tom, že by se to také mohlo napsat a zveřejnit. Původně jsme mysleli, že půjde o literaturu faktu, protože to, co prožila má žena, je nebývalé, málokdo tady v Evropě ví, co se dělo během druhé světové války v Číně. Otiskli jsme asi pět kapitol různě po časopisech, ale pak jsme to ještě čtyřikrát přepisovali, naposledy jsme přešli do ich-formy, to už jsme se naplno rozhodli, že to bude prozaická kniha. Následně jsme rukopis nabídli nakladatelům, ale ti říkali, že to je hezké čtení, ovšem že to nevydají, protože tam není sex, takže by se to neprodávalo... Jak do popisu útěku před japonskými okupanty dát nějaký sex? Tam se pouze znásilňovalo... Nakonec jsme to nabídli i Knižnímu klubu, kde nám řekli, ať rukopis zadáme do Literární ceny Knižního klubu - a po půlroce nám oznámili, že jsme zvítězili.

* HN: Pěkný příběh s happyendem... A jak tvoříte pohromadě?

© 2012 Eva Junková