Taj-tün H.: Tatínek byl klasický čínský písmák, intelektuál, který začal později podnikat. Měl tradiční představu, jak by se měla chovat správná dívka. To maminka byla daleko svobodomyslnější. I když to byla těžká doba, žili jsme vnitřně svobodní jako ptáci.

Josef H.: Inspirovaly nás rozdíly našeho dětství, kulturní odlišnosti. Přitom musím říci, že nemám rád termíny jako střet kultur. Jakýpak střet? Už při studiu na UMPRUM nás profesor Emil Filla učil, že se kultury mají obohacovat, jedna od druhé se poučit.

Jste mimo jiné znalec čínské grafiky a malířství. Dá se vystihnout několika větami její přínos světové kultuře?

Josef H.: Jestliže jsem jako kunsthistorik hledal analogie čínské výtvarné kultury, sochařství, malířství, uměleckých řemesel, musel jsem využít celou západní, evropskou kulturu. Čínská kultura je obrovská, přináší radost a krásu lidem po celém světě. Ve Washingtonu se stojí fronty na velkou expozici čínského malířství. My máme rozsáhlé sbírky z 20. století, bohužel ale zabalené v bednách. V paláci Kinských je k vidění snad deset ukázek. To je velká škoda.

František Cinger, Právo

Zdroj: http://www.novinky.cz/kultura/243373-manzele-hejzlarovi-nevideli-jsme-jen-hruzy-ale-i-krasu.html

© 2012 Eva Junková