|
Recenze románu Na Řece, Lucie Olivová
Zdroj: Fénix, časopis Česko-čínské společnosti, 2/2011, ročník 12, http://ccspol.net
Koncem léta získala kniha Na Řece od Taj-ťün a Josefa Hejzlarových Literární cenu Knižního klubu, prvenství bylo jednoznačné a mělo značný ohlas v médiích. Jistě to potěšilo autory, kterým dodatečně blahopřejeme, a s nimi všechny příznivce čínské kultury. Jedná se o mimořádnou knihu, která je nejen historicky, ale i lidsky závažná a k tomu nadprůměrná po stránce literární. Pokud jste byli v době, kdy Knižní klub cenu uděloval na dovolené a o knize nevíte, určitě ji vyhledejte a přečtěte si ji.
Na obálce a dvou úvodních stránkách zaujmou úchvatné tušové krajiny od paní Taj-ťün, nadané malířky a kaligrafky, která již uspořádala řadu výstav svých prací. Nyní se představila i jako spisovatelka, neboť kniha vypráví o jejím dětství. Vypráví ovšem pro české čtenáře, a proto v češtině s pomocí svého manžela, historika umění a vynikajícího stylisty, jak je z jeho četných odborných publikacích dobře známo. V doslovu o psaní knihy sami napsali, „Při psaní společných textů … jsme rovněž zjistili, že se v takových chvílích zázračně uvolňuje a posléze spojuje dobrá paměť s náležitou empatií a představivostí toho druhého, že se tu nutně snoubí slušné klasické vzdělání s dobrým vzděláním sinologickým … Kolik radosti bylo v této hře!"
Celým příběhem probíhá napětí mezi idylou dětského věku a krutou válečnou dobou, během níž se odvíjí. Matka se čtyřmi dcerami - Taj-ťün je nejmladší - se pokusí uprchnout z Chu-peje, okupované Japonci, za svým mužem do bezpečnějšího vnitrozemí, dočasného hlavního města válečné Číny. Jejich útěku brání rodina, ale nakonec se s pomocí matčiných příbuzných odjezd přece jen podaří. A tak začíná dlouhá a nebezpečná cesta po řece až do Horského města. Citát o hrůzném zážitku, který nakladatel vybral pro zadní obálku knihy, je jedním z mnoha, který na cestě přestály. V cíli se s tatínkem hned nesetkají, ten jim však zajistí ubytování na předměstí, v chatrči ve strmém svahu nad řekou. Tak jako jiné děti uprchlíků chodí malá Taj-ťün a její sestry do školy, dokonce tam zažije návštěvu generalissima Čankajška a ironicky ji v knize popíše. Protože se jejich obec stává terčem náletů, prosadí matka nakonec svou vůli a ke konci války se s dcerami přestěhuje do města. Nejstarší dcera se vdává, a pak již následuje návrat do Chu-peje… Co je asi čeká pod střechou nevlídných otcových příbuzných? Nezbývá než trpělivě čekat na další svazek vzpomínek.
Dominantní postavou knihy je samozřejmě Skořicová, tedy malá Taj-ťün, jejímž pohledem jsou vzpomínky formovány. Vystupuje v ní ale řada pozoruhodných a statečných postav, zejména matka, paní Liou Ming-čching, jejíž odvaha, vytrvalost a síla vzbuzuje obdiv a velkou úctu. Její památce je také kniha věnována. ZPĚT
|
|
