PhDr. Josef Hejzlar  - historik umění, sinolog, překladatel

Narodil se 21. ledna 1927 v České Skalici v Podskalní ulici, matka Božena Hejzlarová, později provdaná Müllerová,  byla dcera místního malíře pokojů Josefa Hejzlara.
Mládí prožil v České Skalici, kde vychodil základní a měšťanskou školu a její IV. ročník. Ve městě měl své spolužáky, přátele, příbuzné, do České Skalice se vždy rád vracel, zvláště dokud žila jeho maminka. Zájem o umění ho přivedl ke studiu na UMPRUM v Praze. Později studoval v Číně na Pekingské univerzitě a Akademii umění v Pekingu, kde poznal svou pozdější manželku Taj-ťün. Studovali spolu, tajně se scházeli - v tehdejší Čině nebyl takovýto vztah přijatelný. Manželství uzavřeli v roce 1956, rozhodli se přijet do Československa.
Po návratu z Číny zakončil Josef Hejzlar svá studia absolvováním pražské Univerzity Karlovy. Paní Taj-ťün, narozená v roce 1932, je absolventkou Pekingské univerzity, v Praze studovala bohemistiku na Karlově univerzitě. Učila na jazykové škole, pracovala v Orientálním ústavu ČSAV.

Historik umění a sinolog Josef Hejzlar je velkým znalcem čínské výtvarné kultury, především grafiky a malířství, patří k významným odborníkům zabývajícím se čínskou kulturou a životním stylem - průmyslovým designem (pracoval 25 let v Ústavu bytové a oděvní kultury). Celá jeho tvorba směřuje k poznání čínské kultury a jejího sblížení s kulturou evropskou. Zprostředkoval svým dílem znalost čínského umění, zabýval se čínským malířstvím, zejména dílem malíře Čchi Paj-š ´e, čínskou grafikou, čínskou krajinomalbou, a dále i vietnamským uměním. Velkou pozornost věnoval i čínskému lidovému umění a uměleckému řemeslu.

Paní Taj-ťün Hejzlarová ovládá tradiční čínskou malbu, kaligrafii, jako bohemistka překládá významná díla českých spisovatelů, v Číně vyšly její překlady autorů Jaroslava Havlíčka, Františka Langra, Karla Čapka, také kniha českého humoru. Miluje hudbu Antonína Dvořáka, již jako mladá dívka si zpívala Largo z Novosvětské symfonie jako písničku. Má za sebou mnohaletou práci na devítidílném česko-čínském slovníku. S manželem se podílela na publikacích pod společným pseudonymem J. T. Chaili.

Česko-čínský manželský pár neměl v minulém režimu jednoduchý život, po svém návratu byli podezřelí pro obě strany, československou i čínskou. Jak zjistili ze záznamů v archivu StB v Pardubicích, sinolog Hejzlar a jeho žena byli hlídáni a písemně hodnoceni rovněž od některých svých kolegů, byl jim dokonce odposloucháván telefon, nesměli cestovat a publikovat v ČSSR. Paní Taj-ťün však dodává: „Překonali jsme všechny problémy, byli jsme mladí, byl to mladý, chudý, ale veselý, šťastný život. Byli jsme spolu moc šťastní." A podotýká: „Nemám čas, aby se mi stýskalo, mám plno práce." Maluje něžné obrazy tradičním stylem - malba štětcem s tuší je na první dotek. Překládá, píše, stará se o rodinu. Ve šťastném manželství se narodily dvě děti - syn Jaroslav a dcera Eva. Ing. Jaroslav Hejzlar vystudoval agronomii, pracuje jako profesionální fotograf se specializací na bytové interiéry, a pořídil i řady vynikajících fotografií z podmořského světa díky svému koníčku - potápění. Dcera Ing. Eva Junková vystudovala ekonomii, pracuje v oboru oceňování nemovitostí a zároveň natáčí krátké dokumentární filmy pro televizní společnosti, firmy a soukromé osoby.

Josef a Taj-ťün Hejzlarovi úspěšně literárně spolupracují. Na společném kontě mají řadu knih nejen s vědecko-kulturními pojednáními, ale i překlady a čínské kuchařky. Jejich snahou vždy bylo, aby Češi věděli více o Číně a Číňané více o České republice. Významné je společné dílo   Minimum čínského moudra a Lexikon čínského mudrosloví. Nejnovější je román Na Řece, kterým se paní Taj-ťün vrací do doby svého mládí. Příběh o pětileté dívce a její rodině prchající před japonskou armádou vypovídá o zážitcích z druhé světové války v Číně v letech 1937-1945.  Za tento román získali manželé Hejzlarovi 31. 8. 2011 cenu Knižního klubu. Za pořadatele uvedla ve svém hodnocení Denisa Novotná: „Autorské dvojici manželů Hejzlarových se podařilo skvěle zachytit na první pohled vzdálený svět čínské společnosti a kultury - rodinné a citové vazby však mají všeobecnou lidskou platnost, čtenáři se s postavami příběhu snadno ztotožní a pochopí jejich činy, motivace a problémy."